|
Koncem dubna 2000 se v Amsterdamu konal světový kongres veterinárních lékařů, přinášíme informace o některých tématech, která na něm zazněla.
Tracheální kolaps (TK) je onemocnění dýchacího aparátu, pozorované nejčastěji u malých plemen psů ve středním nebo vyšším věku. Podle našich zkušeností se nejčastěji vyskytuje u jorkšírských teriérů (70 % případů) a dále u toy pudlů, trpasličích pinčů, ale i u kříženců, Příčiny TK jsou pravděpodobně ovlivněny mnoha faktory a jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a k problémům s dýcháním. Onemocnění se dělí na čtyři stupně podle zúžení průměru průdušnice. Diagnostika je prováděna na základě klinických projevů, charakterizovaných typickými zvuky, podobnými husímu kejhání, které pes vydává při kašli; neschopností fyzického výkonu a problémy s dýcháním. Pro diagnostiku je dále využíváno RTG vyšetření, fluoroskopie. Ultrazvukové vyšetření je použitelné pouze pro extratorakální část průdušnice a kvalita poskytnuté informace je nižší, než při RTG vyšetření. Endoskopické vyšetření podává o tracheálním kolapsu kvalitnější informaci. Přesně hodnotí rozsah poškození, včetně stavu hlavních průdušek. Lze použít pevné i ohebné endoskopy, přičemž pevné jsou vhodnější z hlediska rychlosti vyšetření. Při vyšetření se používá lehká injekční anestezie, při které zůstávají zachovány tracheální reflexy, a je možno zjistit rozsah a stupeň poškození. U pacientů v pokročilém stadiu onemocnění je anestezie riziková, zvláště při současných srdečních a plicních problémech. Pokud však uvažujeme o chirurgickém řešení, je endoskopie nezbytná. Chirurgické řešení u pacientů v pokročilém stadiu onemocnění a u pacientů se současnými kardiopulmonálními problémy nebývá nejlepším řešením. Léková terapie pomáhá kontrolovat respiratorní problémy spojené s obtížným dýcháním, jako je cyanóza a synkopy. Kortikoidy s krátkým účinkem omezují otoky a zánětlivé stavy. Potlačení kašle a celkové zklidnění jsou důležité pro stabilizaci pacienta. Pro lékovou terapii chronického TK lze použít kombinaci bronchodilatans, kortikosteroidů, antibiotik a sedativ, ovšem postup onemocnění není pozastaven. Chirurgické řešení lze užít v případech, kde je postižena pouze průdušnice, ne společně s hlavními průduškami, přičemž výsledky jsou dobré. Možné chirurgické techniky pro léčbu TK jsou tracheostomie, aplikace dorsálního ligamenta, ventrální incise tracheálních prstenců a použití externích polypropylenových protéz. Techniky, používající externí protézy, byly dobře popsány a lze s nimi dosáhnout dobrých výsledků. Protože však podle našich zkušeností úspěch chirurgického řešení závisí na udržení dobrého krvení trachey v průběhu umístění protézy, navrhujeme použití modifikované prstencové protézy. Zde se zdá, že bylo dosaženo optimálního poměru mezi pevností protézy a omezeným fyzikálním kontaktem s chrupavkou průdušnice.
|
